Moji milí zelení příznivci,
jsem teď poněkud natěšená, jelikož mě za necelé dva týdny čeká pěší pouť Španělskem do Santiaga de Compostely (camino de Santiago). Chystám se otestovat svůj pohybový aparát 550 km chůze, a také zásoby živin, které bych měla mít za necelé 4 roky jedení zelenáčů promítnuté do výkonu svého těla. Jejich přísun budu v průběhu cesty i nadále doplňovat. Samozřejmě tohle není hlavní motivace mé cesty…nějaká tajemství si musím nechat.
Aktuálně ale podstupuji se svými přáteli rozhovory tohoto typu:
Dovolte mi ještě představit hlavní účastníky rozhovoru, zelený nadšenec (ZN)- to su jako já a zelený skeptik (ZS) – mí přátelé, kolegové nebo klienti…
Rozhovor 1
ZS: „Bereš si se sebou něco na jídlo?“
ZN: „Ne, všechno se tam dá koupit…Vlastně si se sebou beru ječmen a chlorellu:-)“
ZS: “ A co když tam to jídlo nebude kvalitní nebo sníš něco špatného?“
ZN: „No tak mám přece tu chlorellu, která z těla vytáhne všechny cizorodé látky a zas jej vyčistí a zároveň k tomu ještě vyživí.“
Rozhovor 2
ZS: „A bereš si se sebou nějaké léky?“
ZN: „Léky? Hm, to mě nenapadlo…Asi ani žádné nepotřebuju. „
ZS: „No jo, to je tím, že nemáš žádné děti….“
ZN: „Ale ne, dřív jsem se sebou vozila na cesty plnou lékárničku…Teď vím, že průjem mi zastaví chlorella, ječmen mi bude regenerovat svaly…vlastně je to ten nejlepší proteiňák. Dřív jsem na doplnění minerálů pila Samaritána, ale ječmen je lepší. No a karoteny v zeleném mi zas pomohou absorbovat sluneční záření… Možná si ale vezmu nějakou dezinfekci…i když na rány jde taky nasypat ječmen.“
ZS: „No jo, ty si fakt blázen…:-) To bych teda neriskovala.“
ZN: „Chichi…
Ale přátelé, camino (cesta) je trochu jiný svět…kde někdy ani není třeba žádat o pomoc a hned se najdou pomocné ruce či dobré srdce:-) Jelikož všichni spoluchodci jsou pod tlakem puchýřů, přetížených šlach a nevíme, kdo bude potřebovat pomoc zítra.
Další hlášení podám po návratu:-)
Příjemné léto všem
Jana